Cena Miroslava Papáčka

Publikoval desítky prací v domácích i zahraničních vědeckých časopisech a sbornících. Byl autorem nebo spoluautorem několika významných monografií (kompletní bibliografie bude vydána v Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae). Intenzivně spolupracoval zejména s International Research Institute for Entomology sídlícím v Naturhistorisches Museum Wien, ale i s dalšími zahraničními institucemi. Jeho práce věnované ekologii a biodiverzitě vodního hmyzu znamenaly také významný příspěvek k poznání fauny Šumavy a Novohradských hor.

Svůj profesní život však nenaplnil pouze zoologií a entomologií. Jako vynikající pedagog vychoval na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde působil až do posledních chvil, množství studentů, ať už budoucích učitelů přírodopisu a biologie nebo budoucích výzkumných pracovníků. Stal se velmi respektovaným didaktikem se záběrem nejen v oblasti vyučování přírodopisu a biologie, ale i přírodovědného vzdělávání obecně. Je autorem středoškolských učebnic a spoluautorem českých i mezinárodních monografií orientovaných na přírodovědné vzdělávání. Jeho neutuchající zájem o budoucnost přírodovědného vzdělávání se projevovala i v úsilí, které věnoval zrodu a garantování doktorského studia zaměřeného na vzdělávání v biologii.

Šíře jeho zájmů byla velká. Pamatujeme si ho proto nejen jako vynikajícího zoologa a učitele, ale také jako muzikanta či jako člověka s všestranným přehledem v umění i technice. Byl i skvělým manažerem, který dokázal citlivě, s obrovskou lidskostí, přirozenou autoritou a pochopením, ale také velice cílevědomě, řídit své kolegy. Tyto vlastnosti promítal do akademických funkcí vedoucího katedry biologie, proděkana a děkana Pedagogické fakulty a později také prorektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Kromě toho zastal i úspěšně vést vědecké týmy ustanovené na bázi projektů věnovaných výzkumu v oblasti entomologie, ekologie a biodiverzity i didaktiky biologie.

Navždy zůstane v našich vzpomínkách jako vzor člověka s rozhledem, erudicí a pílí, stejně jako osobní velikostí, spočívající v hluboké lidskosti, serióznosti a vlídnosti. Snil o tom, že se po skončení své úspěšné pedagogické kariéry bude dál v pozici emeritního profesora zabývat svou největší zálibou a bude pokračovat v rozdělané práci věnované vodním plošticím, na které neměl při svém pracovním vytížení tolik času, kolik by si přál. Bohužel se mu to nepodařilo. Jeho práce tak zůstává nedokončená a je současně výzvou, závazkem i inspirací pro příští generace heteropterologů, a nejen jich.

PhDr. Jan Petr, Ph.D.